Červená řepa se dostala na samý okraj našeho jídelníčku. Vinu na tom určitě nesou neoblíbený kompot ze školních jídelen a neznalost jiných možností přípravy této úžasné zeleniny. Generace našich babiček krmily červenou řepou hlavně zvířectvo, přitom již ve starém Římě byla používána jako lék – kořen i mladé listy.
Kořen řepy, který se sklízí na podzim, je u nás k dostání po celou zimu a obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek, jako je betain, působící proti kornatění tepen, a betanin, což je barvivo, které způsobuje temně rudou barvu řepy, působí jako antioxidant zpevňující cévní stěny. Červená řepa obsahuje i velké množství minerálů (železo, hořčík, draslík, sodík, vápník) a vitamínů (především vitamíny skupiny B – B3 niacín, B5 kyselina panthenolová, B6 pyridoxín, ale také vitamín A a C) v poměrech, které jsou unikátní.
Červená řepa kromě cév působí dobře i na trávení, podporuje například činnost žaludku a jater a tvorbu žluči. Díky obsahu minerálů ale reguluje, i množství solí v těle a podporuje vylučování jejich přebytečného množství. Pokud jíte řepu, může být vaše moč zabarvena do růžova. Červená řepa čistí nejen střeva, ale i celý organismus.
Jí se syrová, schválně, jestli jste ji už někdy ochutnali, kdy si zachovává nejvíce hodnotných látek, nejchutnější jsou ale mladé malé bulvy. Jíst ji můžete samotnou, ale můžete ji použít i na výrobu salátů, pomazánek, nebo šťáv. Obzvlášť vhodné je kombinovat řepu s jablky nebo mrkví. Při vaření se dá také použít do polévek, například velmi oblíbeného boršče, na dušení, pečení, či grilování. Syrová nebo tepelně upravená řepa má svěží zemitou chuť, která je naprosto odlišná od dnešních chemických umělých chutí a je také zcela rozdílná od řepy zavařované!
Červená řepa pochází ze Středozemí a patří do čeledí laskavcovitých, stejně jako amarant (laskavec) nebo jiné typy řep (například řepa cukrová). U nás se řepa pěstuje a sehnat se tedy dá za velmi dobrou cenu bez dovozních přirážek.