K Vánocům se pojí spousta vánočních zvyků, které se utvářely po staletí a je pěkné si je i v dnešní době připomenout. Lidové vánoční tradice totiž nevznikly před dvěma tisíci lety, kdy začalo existovat křesťanství, ale většinou mnohem dříve ještě za pohanských dob. Křesťanští kněží původní zvyky spojili se svým náboženstvím, protože to bylo snazší než proti nim bojovat. Některé české vánoční tradice se nám dnes již zdají úsměvné, ale stále je mnoho těch, které je dobré do vánočních oslav zařadit. Mezi vánoční tradice u nás patří samozřejmě také vánoční stromek, vánoční cukroví, bramborový salát, houbový kuba či vánočka.

Máme pro vás navíc tradiční vánoční zvyky, jež můžete snadno oživit i u sebe doma. Vánoční zvyky a tradice jsou pěkným zážitkem pro děti.

Pouštění lodiček

Lodičky vyrobíme z polovin skořápek vlašských ořechů. Doprostřed každé poloviny skořápky umístíme malou svíčku. Můžeme například použít odříznutý vršek klasických dortových svíček, které přiděláme ke skořápce kapkou rozteklého vosku. Lodičku by si měl každý vyrobit sám. Lodičky však můžeme nahradit i speciálními plovacími svíčkami. Před vypouštěním lodiček si musíme všichni ujasnit, co se chceme od tohoto věštění budoucnosti dozvědět. Jde nám o to zjistit, jaký bude náš další rok, nebo chceme raději odpověď na nějakou konkrétní otázku? Svojí otázku samozřejmě nemusíme sdělovat ostatním, ale celkový záměr účastníků by měl být jednotný. Lodičku se zapálenou svíčkou si každý umístí do lavoru nebo vany s vodou a už zbývá jen pozorovat, co se bude dít.
Pokud zůstane lodička u břehu, nepřijde žádná změna. Pokud se naše lodička točí v kruhu, hrozí nám postávání na místě a nerozhodnost. Pokud svíčka zhasne dříve, než lodička vůbec vypluje, nebo pokud se lodička potopí, okolnosti nám nebudou příliš přát. Pokud lodička popluje, jsme na správné cestě.

Vánoční lití olova

Lití olova je oblíbená metoda předpovídání budoucnosti našich předků. Můžeme se opět ptát na celý příští rok i na jednu konkrétní otázku. Lití olova navíc není vyhrazeno jen pro štědrovečerní večer, ale lze se jím bavit i na Silvestra. Samozřejmě nejdříve si musíme opatřit olovo, to sice není jednoduché, ale je to možné. Samostatné olovo lze nejsnadněji koupit v prodejnách rybářských potřeb jako zátěžová olůvka na vlasce. Dá se ale koupit i olovo rovnou s pánvičkou na tavení jako souprava na lití olova. Olovo tedy těsně před použitím roztavíme v kovové nádobě a každý sám nalije trochu olova do nádoby se studenou vodou. Nádoba s vodou by měla být dřevěná nebo plechová, protože horký kov může například plast poškodit. Tuhnutí olova trvá asi 5 minut, poté ho můžeme z vody vyndat a prozkoumat.

Tvar vzniklý z olova nám může připomínat různé věci, které se pojí k naší otázce nebo našemu životu. Obecně se ale dá říci, že rovné čáry předpovídají jednoduchý a spokojený život, vlnité čáry složitější, ale dobrodružný život a strom pak představuje život košatý.

Pozor na olovo, při manipulaci s ním nejíme, neboť je jedovaté! Také velmi opatrně při manipulaci s horkým olovem, aby se nespálili například děti.

Házení střevícem

Vánoční tradice házení střevícem se týká pouze svobodných žen a mužů a odpovídá na otázku, jestli příští rok oslaví veselku. Dotyčn-á/ý se tak má na Štědrý večer postavit zády ke dveřím a hodit přes rameno botu. Pokud špička boty ukazuje ze dveří, bude svatba, pokud ne, žena nebo muž zůstanou svobodní.

Rozkrajování jablek

Vánoční zvyk rozkrajování jablíčka má předpovídat štěstí nebo neštěstí v příštím roce. Každý si má na Štědrý den rozkrojit svoje jablko a podle tvaru jádřince se rozhodne o věštbě. Mohou se přitom ukázat dva tvary: kříž nebo hvězda. Kříž jako symbol neštěstí a hvězda jako symbol štěstí. Samozřejmě celý vtip spočívá v tom, že záleží na tom, jakým směrem jablíčko rozkrojíme, takže o věštbě se u této tradice příliš mluvit nedá.

Půst na Štědrý den

Na Štědrý den bychom do večeře neměli jíst vůbec nebo velmi chudě, abychom mohli vidět zlaté prasátko. Komu se podaří vidět zlaté prase, tomu přijde štěstí a bohatství.

Vánoční tradice při štědrovečerní večeři

Vánoční večeře se pojí se spoustou vánočních zvyků, pár z nich si můžete přečíst v následujícím textu.

Vánočními tradicemi je svázáno již stolování na Štědrý večer. Na stole by mělo být přichystáno o jeden talíř navíc než je stolovníků, a to pro hosta, který se může na večeři zastavit. Na vánoční tabuli by mělo být co nejvíce druhů jídla, aby se přitáhla hojnost pro příští rok. Může se jednat i o jídlo, které stolovníci večeřet nebudou, jako jsou ořechy, nebo ovoce. Na stole by měla po celou dobu večeře hořet svíčka za mrtvé blízké, kteří jsou o Vánocích s námi. Pod talíře se umisťuje kapří šupina a mince pro štěstí a bohatství.
Štědrovečerní večeře by měla začít po východu večernice (tedy první hvězdy) na oblohu, což je někdy okolo čtvrté hodiny. Večeře začíná a končí modlitbou za zemřelé i živé, obsahuje poděkování za to, co jsme dostali i přání toho, co bychom chtěli dostat. Od štědrovečerní tabule se nevstává, vstává jen ten, kdo obsluhuje, nejlépe někdo jiný než hospodyně. Součástí večeře by měla být lžíce hrachu nebo čočky pro štěstí a hojnou úrodu. A pozor, co se nandá během štědrovečerní večeře na talíře, to se musí sníst, jinak přijde neštěstí.